O diagnostice
Borrelia miyamotoi
B. miyamotoi je druh borélie, která se na území České republiky vyskytuje u 2,1% klíšťat, přitom běžné testy tento druh borélie nezachytí. Jedná se o nově popsaný druh borélie v České republice. Vzhledem k jeho nebezpečnosti pro zdraví člověka jsme zařadili vyšetření na tento druh borélie také do naší nabídky vyšetření klíšťat. V případě podezření na tuto infekci je možné v akutním stádiu onemocnění objednat toto DNA vyšetření také z krve člověka nebo domácích mazlíčků. B. miyamotoi je zástupce borélií patřících do skupiny tzv. návratných horeček. Poprvé byla objevena v roce 1995 v Japonsku a od té doby byla B. miyamotoi nalezena v klíšťatechpo celém světě. B. miyamotoi se přenáší klíšťaty rodu Ixodes, která jsou známá jako přenašeči lymské boreliózyv Evropě, severní Americe a Asii. Baktérie B. miyamotoi byly prokázány ve vajíčcích klíšťat, larvách klíštěte i v dospělých klíšťatech. Vzhledem k rostoucímu množství případů infekcí u lidí je B. miyamotoi považována za patogen s významem pro veřejné zdraví, a to zejména v Evropě.
Možnosti nákazy
Člověk se může tímto druhem borélie nakazit od klíštěte infikovaného baktériemi B. miyamotoi. Klíšťata tedy mohou být infikována dvěma různými druhy borélií (co-infekce), B. miyamotoi a boréliemi vyvolávajícími lymskou boreliózu.
Inkubační doba
Inkubační doba není přesně známa. Předpokládá se, že inkubační doba u B. miyamotoi je kratší než u Borrelia burgdorferi, která způsobuje lymskou boreliózu. U lymské boreliózy se inkubační doba pohybuje obvykle mezi 3 až 30 dny. Symptomy u B. miyamotoi se mohou objevit dříve, během několika dnů po infekci.
V případě pozitivního klíštěte se pacientům doporučuje pozorování po dobu dvou měsíců a návštěva lékaře v případě výskytu horečky, únavy nebo jiného symptomu spojovaného s infekcemi přenášenými klíšťaty.
Příznaky
U lidí je infekce borélií B. miyamotoi charakterizována horečkou, která může dosáhnout až 40 °C, únavou, bolestí hlavy, bolestmi svalů a kloubů. Může se objevit zimnice či zvracení. U lidí s oslabenou imunitou může dojít k postižení nervového systému (meningoencefalitidy). Infekce tímto druhem borélie může vyústit i v tzv. perzistentní polymorfický syndrom po přisátí klíštěte. Jedná se o komplex příznaků, které přetrvávají několik let po infekci, a které se objevují u pacientů s historií přisátého klíštěte. Jsou popisovány symptomy jako celková tělesná slabost, bolesti kloubů, poruchy spánku a neurologické poruchy.
Opakování horečnatých stavů, typických pro ostatní druhy borélií způsobujících návratné horečky, je u infekcí vyvolaných B. miyamotoi zaznamenáváno jen u minimálního počtu pacientů. Erythrema migrans, kožní, kruhovitá vyrážka charakteristická pro lymskou boreliózu, se v tomto případě nevyskytuje (příp. je výskyt ojedinělý a není dáván do souvislosti s přisátím klíštěte).
Možnosti testování
Nejpřesnější metodou stanovení infekce je DNA (PCR) diagnostika, která je vám nabízena na tomto portálu. DNA diagnostikou lze stanovit přítomnost patogenní borélie v klíštěti, které bylo přisáto na pokožce, ještě než se objeví příznaky a v případě projevení se příznaků je možné zahájit léčbu vhodnými antibiotiky.
K metodám diagnostiky již nakažených osob patří krevní testy (metodou ELISA). Sérologické testy specificky zaměřené na B. miyamotoi nejsou v klinické praxi běžně používány jako testy na lymskou boreliózu. Problémem u sérologického vyšetření je zkřížená reaktivita mezi B. miyamotoi a B. burgdorferii – nelze tyto dva druhy borélií u nemocného člověka odlišit a zahájit pak vhodnou terapii, která je pro oba druhy borélií odlišná. Pro krevní vyšetření B. miyamotoi není navíc vhodné testovat vzorky odebrané na začátku infekce, kdy je ještě hladina protilátek nízká nebo nejsou protilátky vytvořeny.
Z toho důvodu je průkaz B. miyamotoi v klíštěti pomocí DNA diagnostiky velmi spolehlivým a přesným nástrojem pro zjištění infekce v klíštěti a pro odlišení od původce lymské boreliózy. DNA vyšetření z krve je nejvhodnější provádět v akutní fázi onemocnění, tj. do sedmi dnů od výskytu klinických příznaků. Lze testovat také krev v období pozdější fáze, přibližně do 30 dní po nástupu příznaků, avšak citlivost metody je nižší než v akutním stádiu infekce. Pozitivní výsledek DNA diagnostiky ukazuje na přítomnost B. miyamotoi a odpovídá akutní nebo nedávné infekci. Pozitivní výsledek by měl být vždy dáván do souvislosti s klinickým stavem a příznaky typickými pro onemocnění vyvolané B. miyamotoi.
Léčba
Onemocnění vyvolané B. miyamotoi se léčí antibiotiky. Jako lék první volby se doporučuje doxycyklin. Dále je doporučován ceftriaxon nebo cefuroxim. V některých studiích se jako lék druhé volby doporučuje amoxicilin, nicméně některé studie poukazují na jeho rezistenci při laboratorním testování. Jako vhodnější se jeví kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.
Konkrétní antibiotikum a délka léčby se mohou lišit v závislosti na závažnosti příznaků a na konkrétním pacientovi. Rozhodnutí o antibiotické léčbě musí být vždy plně v rukou lékaře.
Použitá literatura
Rollend et al. 2013. Transovarial transmission of Borrelia spirochetes by Ixodes scapularis: A summary of the literature and recent observations. Ticks and Tick-borne Diseases, 4, 46–51
Kubiak et al. 2021. Borrelia miyamotoi an emerging human tick-borne pathogen in Europe. Microorganisms, 9, Art. No. 154
Hamšíková et al. 2017. Borrelia miyamotoi and Co-Infection with Borrelia afzelii in Ixodes ricinus ticks and rodents from Slovakia. Microbial Ecology, 73, 1000–1008
Sarksyan et al. 2015. Probability of Spirochete Borrelia miyamotoi transmission from ticks to humans. Emerging Infectious Diseases, 21, 2273–2274.
Franck et al. 2020. Borrelia miyamotoi: 43 Cases diagnosed in France by real-Time PCR in patients with persistent polymorphic signs and symptoms. Frontiers in Medicine (Lausanne), 7, 55
Trevisan et al. 2021. Borreliae Part 2: Borrelia relapsing fever group and unclassified Borrelia. Biology (Basel) 10, 1117
Balážová A, Václavík T, Baláž V, Široký P. Borrelia miyamotoi and Borrelia burgdorferi sensu lato widespread in urban areas of the Czech Republic. Parasit Vectors. 2024, 18;17(1):513.
